Právě sledujete: Modlitební týden mládeže 2014 - Alan Chlebek

Z pořadu: Boží království je blízko (Modlitební týden mládeže 2014)

Neděle - Boží království – Bajka, pohádka nebo realita

Matouš 11,4-5; Filipským 3,4-8

Víte, že se v roce 2011 odehrála na konci dubna jedna z největších událostí v dějinách? Jsem si jist, že se jedná o moment, který si pamatuje téměř každý. Za dvacet let o něm budeme mluvit slovy: "Pamatujete si, kde jste byli, když...?"

O jakou událost se jedná? V dubnu roku 2011 uzavřeli manželství princ William, vévoda z Cambridge a Catherine Elizabeth Middleton. Královská svatba přilákala k televizím největším množství diváků v dějinách, podobně jako svatba Williamových rodičů v 80. letech. Podle statistik obřad vidělo 2,5 miliardy lidí, tedy přibližně 35% světové populace, tj. každý třetí člověk na Zemi.

Je bezpochyby zajímavé ptát se, co bylo na téhle svatbě tak zvláštní, že přilákala tak masovou pozornost. Přemýšlel jsem o tom několik týdnů a dospěl k názoru, že jednoduše toužíme žít život v pohádce. Uvnitř hluboko v sobě máme zapsanou touhu žít jiný příběh než žijeme. Každý z nás někdy v životě toužil být součástí fantazijního světa. C.S.Lewis napsal: "Pokud máme v srdci touhu, kterou nemůže uspokojit nic z tohoto světa, může to znamenat jedinou věc. Máme žít ve světě jiném."

Když jsme byli dětmi, věřili jsme v jiné světy a jiné příběhy, které nazýváme pohádkami. Naučný slovník definuje pohádku jako "příběh (pro děti), v němž vystupují nadpřirozené bytosti a síly. Příběh, ve kterém nepravděpodobné okolnosti vyústí ve šťastný konec."

Kdysi jsem věřil různým pohádkám. Věřil jsem v Santa Clause i zoubkovou vílu. Nakonec jsem vyrostl a přestal pohádkám věřit. Dnes vím, jak to ve skutečnosti je. Mám vzdělání. Dva univerzitní tituly a roky praxe mne naučily, že pohádkové konce ve světě jednoduše nenajdeme. Nikdo nežije šťastně až do smrti. Stačí věnovat čtvrt hodiny zprávám a dozvíte se, jaký je svět. Plný hladomoru, nemocí, sexuálních zločinů, přírodních katastrof, terorizmu nebo rozvodů. Svět je vlastně ošklivé místo a pohádky z dětství v něm nemají místo.

Je zajímavé, že rád čtu svým dětem biblické příběhy. Chci, aby znaly skutečné hrdiny a snily skutečné sny. Když čteme o biblických postavách, často se mi stane, že se zasním. Doufám. Bojím. Přistihnu se při tom, že toužím, aby existoval život, kde budou lidé žít šťastně. A zároveň se bojím, že mé děti už v sobě tuto naději mít nebudou.

Budu vám dnes vyprávět dva příběhy. První bude o reálném světě. Budu vyprávět o životě, který žijeme. O životě, který je stereotypní, plný stresu a opakovaných zklamání. Chci vám říct o bolesti, která je v životě trvale přítomná. Budu vyprávět ještě druhý příběh. Tento příběh je o jiné realitě, která z jistého úhlu pohledu zní velmi pohádkově. Přesto věřím, že stojí za to se o ní dozvědět, protože i ona je pravdivá. Doufám, přeji si a modlím se, aby vám oba příběhy otevřely oči a vy jste zvolili život v jiné realitě. Budeme jí říkat "Příběh o království."

Každý nakonec dospěje do chvíle, kdy zemře jeho víra v pohádky. Něco nebo někdo nám je ukradne. Je to chvíle, kdy se rozvedou rodiče, zemře blízký přítel nebo nám učitel oznámí, že nejsme dost talentovaní, abychom si vydělali na chleba jako umělci. Možná je to okamžik, kdy se dozvíme svou  diagnózu. Nebo jednoduše dospějeme a získáme vzdělání. Ať už jste víru v pohádky ztratili jakkoli, jistě se to stalo. Většina z nás na takovou ztrátu reaguje tak, že se snažíme prožít život co nejlépe. Zámky a koně vyměníme za sportovní auta a rodinné domy. Získáváme vzdělání, abych si dokázali vlastní hodnotu a kupujeme si zábavné hračky pro dospělé, abychom zahnali prázdnotu uvnitř. Lidé umrtvují svou duši řadou nesmyslných vztahů, skutečných či virtuálních, aby alespoň na chvíli zažili iluzi intimity. Jsou takoví, kteří se plně oddají náboženství a chtějí v něm najít "dokonalý život". Alespoň naoko. Hledáme dokonalého partnera a toužíme mít dokonalou rodinu s dokonalými 2,5 dětmi. Přesvědčili nás, že když se budeme dost snažit, chovat se dobře a pracovat dlouho, objevíme smysl života.

Průzkum mezi čerstvými studenty univerzit z roku 2012 ukazuje, že 78,1 procent považuje za nejdůležitější věc v životě "být finančně zajištěn".

Chyba netkví v tom, že je někdo finančně zajištěn a má materální dostatek. Chyba je v nás. Ztratili jsme víru v příběh o království a najednou nevíme, co je v životě důležité. Hledáme smysl na místech, která jsou nesmyslná. Klademe si zásadní otázky jako: Kdo jsem? Proč tu jsem? Jaký je smysl života? Ovšem odpovědi, které dostáváme nás zanechávají prázdné. Co když se nám podaří dosáhnout v životě všeho, o čem jsme snili a na konci cesty zůstáváme stejně prázdní?

Tom Brady, quarterback hrající za New England Patriots, je muž s nejvyšším příjmem v americkém fotbalu. V jednom interview prohlásil: "Mám tři prsteny pro vítěze Super Bowlu a přesto mám neodbytný pocit, že bych měl najít něco většího. Mnoho lidí řekne: "Není možné mít víc, než má on." Mají za to, že jsem naplnil svůj sen, svůj cíl, svůj život. Já si myslím, že musí být ještě něco víc. Tohle není, nemůže být, všechno." (Interview pro televizi CBS).

Brad Pitt jednou dostal otázku, jaké to je žít americký sen a odpověděl: "Vím, že tohle všechno má být důležité. Auto, dům a všechno ostatní, co považujeme za úspěch. Jenže jak to, že čím víc toho máme, tím víc je mezi námi bezmoci, izolace, zoufalství a samoty? Pokud vás zajímá můj názor, tak bych řekl, ať se na všechno vykašleme a hledáme něco jiného. Dnes jsem si jistý, že míříme do slepé uličky, dusíme své duše a pošlapáváme svou duchovní podstatu. To nechci." (časopis Rolling Stone)

Co když realita, kterou vidíme svýma očima, není opravdová? Co když se za hladomorem, nemocemi, nesmyslností a bolestí skrývá jiný příběh? Co když je život, který žijeme jenom faleš, trik, lež a prokletí? Co když je odpovědí na naše hledání jiný příběh - příběh o království?

Příběh o království pochází ze staré knihy. Patří mezi nejkontroverznější knihy, které kdy spatřily světlo světa. Někteří by ji označili za sbírku pohádek z "jiného světa", plnou naivních a nerealistických výroků. Někteří lidé se považují za příliš chytré a vzdělané, než aby věřili takovým nesmyslům. Robert Ingersoll, spisovatel a agnostik žijící v 19. století ji označil za "bajku, obscénnost, humbuk, lež a hloupost." Slavný herec Sir Ian McKellan prohlásil, že "Vždycky jsem měl za to, že na začátku (této knihy) by mělo být varování, že se jedná o beletrii, ne literaturu faktu." Na druhou stranu jsou stovky tisíc lidí, kteří položili svůj život, aby se příběh této knihy neztratil a získávala ho další a další generace již tisíce let. U žádné jiné knihy nebylo vynaloženo tolik úsilí na její uchování. Mnozí lidé po celém světě věří, že tato kniha je více než pohádka. Mají za to, že skrývá tajemství smyslu života.

Dovolte mi, abych vám vyprávěl zhuštěný příběh této knihy.

Bylo nebylo, žil v zemi temnoty stvořitel plný lásky, který se chtěl s někým podělit. Stvořil proto světlo a život. Otevřel ústa a objevil se svět. Nakonec stvořil i své nejmilovanější stvoření a nazval ho člověkem. Lidé v sobě nesli jeho obraz, jako muže a ženu je stvořil. První lidé dostali úžasný, byť riskantní dar. Mohli se svobodně rozhodovat a zvolit si život se stvořitelem nebo bez něj. Život byl skvělý a plný lásky. Vše dávalo smysl, dokud se na scéně neobjevil had. Lhal lidem a přiměl je, aby pochybovali o stvořitelových úmyslech. Lidé začali pochybovat o stvořitelově dobrotě, a proto jedli ovoce, které bylo na povrchu lákavé, ale uvnitř hořké. Svým činem přivedli na zemi i na sebe kletbu. Kletba přinesla bolest, trápení, těžkosti, nemoci, odmítnutí a smrt. Blízkost stvořitele v zahradě byla ztracena. Ráj byl ztracen. Navzdory všemu stvořitel své stvoření neopustil. Nikdy. Miloval je. Stvoření bylo neschopné se samo osvobodit z účinků kletby. Nakonec se rozhodl udělat ještě úžasnější věc, než byl dar svobodné vůle.V pravou chvíli přišel sám na zemi a stal se jedním z lidí. Vzdal se ráje, obětoval vlastní život, aby nám mohl vyprávět nový příběh.

"Když Bůh dal světu svého syna, věnoval lidem poklad, který má věčnou hodnotu. Veškeré lidské jmění ve srování s ním bledne. Kristus přišel na zemi a věnoval lidem lásku věčnosti. Je naším pokladem, že díky spojení s ním, můžeme získat a projevovat tuto lásku." (God's Amazing Grace, 16.6)

Čtyři evangelia, a v tom se shodují i soudobí teologové, popisují jako hlavní téma Ježíšova kázání příchod Božího království. V Novém zákoně se o Božím království mluví více než 120krát a většinou se jedná o přímé Ježíšovy výroky. Ježíš mluvil o třech královstvích. První je království tohoto světa. Druhé je království, které máme na dosah, je v našem středu. Poslední království je to, které přijde. O prvním z nich jsme již mluvili a víme, co nabízí. Chci vám vyprávět o království, které je již tady, protože ono je ochutnávkou království, které přijde.

Jaké je toto království? Není takové, jaké byste očekávali. Bůh je Bohem převapivým. Zjevuje se neobvyklým způsobem, třeba jako hořící keř, šepot, mluvící osel, chlapec s prakem, miminko v jesličkách, tesař nebo jako kříž. Bůh miluje překvapení. Abychom zahlédli království, musíme se nejprve změnit. Musíme, jak říká Ježíš, činit pokání.

Ježíš své působení začal slovy: "Čiňte pokání, neboť království Boží (tedy Bůh) je blízko." Mnozí z nás slyšeli, že pokání znamená obrácení nebo změnu a tradičně ho chápeme jako odvrácení se od hříchu. To je pravda, ale řecké slovo pro pokání, metanoó, podobně jako mnohá jiná řecká slova, má více významů. Metanoó znamená také odlišné myšlení. Jinými slovy nás Ježíš vyzývá, abychom začali jinak přemýšlet, protože království Boží je blízko.

Pokání je spojené s vírou a v evangeliích se o něm mluví, jako o nutné podmínce spasení. Pavel kázal pokání. Řekl: "Víte, že jsem vám nezamlčel nic, co by vám bylo k prospěchu; všechno jsem vám řekl, když jsem vás učil ve shromáždění i v rodinách. Naléhal jsem na Židy i Řeky a vyzýval je, aby se obrátili k Bohu a uvěřili v našeho Pána, Ježíše Krista." (Skutky 20,20-21). "Bez pokání není spasení" (Ellen Whiteová, Selected Messages, svazek 1, strana 365.2).

Ve změně myšlení je síla. Existuje obchodní společnost, která se díky svému sloganu "Think Different" dostala z hranice bankrotu a stala se jednou z nejúspěšnějších firem světa. Byla jedinou firmou, která během nedávné recese neztratila hodnotu. Její jméno? Apple.

Pokud se chceme otevřít realitě Božího království, musíme myslet jinak. Ale jak? Jak myslet? I na tuto otázku Ježíš odpovídá. Jednou byl obklopen skupinou vzdělanců a učedníků a prohlásil: "Amen, říkám vám, že jestli se neobrátíte a nebudete jako malé děti, vůbec do nebeského království nevejdete." Proč musíme být jako děti? Vždyť nám dalo tolik práce, abychom vyrostli a stali se dospělými. Můj názor je ten, že Ježíš zde mluví o dětské schopnosti snít, představovat si a věřit v nemožné. Ježíš chce, abychom jako děti věřili, že pohádky opravdu existují.

Zvu vás na cestu do Božího království. Zkusme společně přemýšlet jinak, jako děti, o realitě království nebeského. Jak vlastně Ježíš království popisuje?

Nejzřetelnější popis království Božího obsahuje Ježíšova odpověď Janovým učedníkům v době, kdy je jejich mistr uvězněn. Jan Křtitel vyhlásil příchod mesiáše. Jan prohlásil, že tím mesiášem je Ježíš. Jan slyšel hlas z nebe, který Ježíše oslovil jako Syna Božího. Navzdory tomu, ztratil z očí Boží království. Jan se logicky ptá, jak je možné, že trčí za mřížemi, když Mesiáš přišel ustanovit své království.

Ježíš reaguje na Janovy pochybonosti tím, že popíše, co se v království děje (Přečtěte si Matouše 11,4-5).

Evangelia jsou plná Ježíšových výroků o povaze Božího království. Zlomení jsou uzdravováni. Nejprve do něho vstupují nejhorší hříšníci. Ovlivňuje každý aspekt našich životů a pomáhá nám rozvíjet dobré v nás. Je tak úžasné, že jsme ochotni dát za něj vše, co máme. Je otevřené každému, kdo ho přijme. Měřítkem úspěchu v Božím království nejsou písmena za vaším příjmením, ani počet čísel na zůstatku vašeho bankovního účtu, ani vaše tělesné míry. Jediné, co rozhoduje, je láska k bližním. Boží králoství je štědré, plné milosti, přinášející smysl, dávající naději a budující lásku. Můžeme do něj vstoupit tady a teď. Nenechme si tu šanci vzít.

"Pamatujte, že Kristus riskoval vše. "Ve všem byl pokoušen jako my." Vsadil dokonce svou věčnou existenci, aby nalezl řešení sporu. Nebesa byla v ohrožení kvůli našemu vykoupení. Jenom u kříže si uvědomíme jakou hodnotu má jediná duše, když byl pro ni Ježíš ochoten zemřít. (GCB - The General Conference Bulletin, 1. prosince 1895, odst. 22.)

Ježíš riskoval všechno, abychom se mohli stát součástí nového příběhu. Církevní otec ze třetího století jménem Origenés prohlásil, že Ježíš je auto basilia. To znamená, že on sám je královstvím. Kdekoli je Ježíš přítomen, tam se obrací kletba ze zahrady Eden. Hluší slyší, slepí vidí, chromí chodí, mrtví jsou vzkříšeni, ztrápení nacházejí naději, ztracení nacházejí směr. Bezcenní hříšníci jako já zjišťují, že u Boha mají větší cenu, než si dokáží představit.

Osobní příběh: Před několika lety jsem prožíval období, kdy jsem byl několik měsíců ochromen úzkostnými stavy. Snažil jsem se ze své osobní krize uniknout do světa, který jsem si vytvořil, ale nebylo to Boží království. Můj útěk byl předem odsouzen k nezdaru. Vše se zlomilo jednoho rána, kdy do ložnice vešla má milovaná žena. Zvedla mi hlavu z polštáře promočeného slzami, vzala mě pevně za ruku a odvedla mne do Božího království. V té chvíli se pro mne stala andělem Božím. Řekla mi, že mě Bůh miluje, nikdy mě neopustil a nikdy mě neopustí.  Popsala království Boží jako místo, kde jediné, na čem záleží, je být milován Bohem. On mne volá a chce se mnou být. Sám jsem neměl sílu příběh o království slyšet. S její pomocí jsem začal Boží království přijímat za své. Začal jsem opouštět tento svět a svůj vlastní příběh a stávat se součástí Božího království a jeho příběhu. Ježíš kvůli němu přišel na zem, žil a zemřel. 1. Korintským 2,9 říká: "‚Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.‘ Dnes vidím novýma očima, slyším novýma ušima a občas i s odvahou a vírou skáču do neznáma. Abych zahlédl Boží království, musel jsem se naučit myslet jinak. Musel jsem opustit svou bajku a vstoupit do pravdivé "pohádky". Jako dítě jsem se musel znovu naučit věřit nemožnému.

Apoštol Pavel se musel učit žít v Božím království. Než byl Ježíšem oslepen na cestě do Damašku, měl vlastně všechno. Úctu druhých, moc, bohatství, vliv i vzdělání. V království světa byl vysoko postavený. Po setkání s Ježíšem napsal: "Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu. A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic..." (Filipským 3,7-8).

Slovo na cestu vše říká s ještě větší srozumitelností: "Ale to všechno, na čem jsem si kdysi zakládal, ztratilo pro mne jakoukoliv cenu, když jsem poznal Krista. Ve skutečnosti to všechno pokládám za nevýhodu, srovnám-li to s tím úžasným poznáním, že Ježíš Kristus je můj Pán.Kvůli němu jsem to všechno zahodil jako odpadky..."

Pavel zjistil, že věci tohoto světa bez Ježíše nemají žádný smysl. Objevil, že nejdůležitější je znát Ježíše Krista a vše ostatní je bez něho k ničemu. Vzdělání, bohatství, moc, pohoda a jakékoli jiné sny nemají smysl bez poznání Ježíše Krista. Díky této víře Pavel zpíval ve vězění písně, psal dopisy plné radosti a povzbuzení, byť sám fyzicky trpěl. Na smrt šel s písní na rtech, protože věřil, že patří do jiné reality než je tento svět. Pavel byl součástí Božího království a to mu nikdo nemohl vzít. Mohli ho svléct do naha, ale přesto mu nemohli vzít titul Božího dítěte. Mohli ho zbičovat, ale oheň v jeho očích nevyhasl. Mohli na něj plivat, ale nemohli ho přimět, aby nekázal o Božím království. Jediný způsob, jak Pavla zastavit, bylo ho zabít. A on svůj život rád položil, aby byl s Ježíšem Kristem.

Zvěst o království se šířila antickým světem jako stepní požár. Obchodníci i otroci, mladí i staří, nemocní, chudí, ztrápení i vyvrhelové, všichni přijímali evangelium. Zvěst o království zněla z vrcholků hor i z tržišť. Z dvanácti křesťanů se staly milióny věřících během velmi krátké doby.

Co přitáhlo ke křesťanství tak velké množství lidí tak rychle? Příběh, který je tak dobrý, že musí být pravdivý. Boží království dokáže zvrátit účinky kletby. Víra v příběh o království dala sílu stovkám tisíc mučedníků během prvních století křesťanských dějin statečně položit vlastní život. Nedokázali si představit, že by se vrátili ke svému předchozímu životu. Věřili a věděli, že "pohádka o království" je jediný opravdu pravdivý příběh a byli ochotni zemřít pro pravdu.

Máte v životě pro co žít? Pro co zemřít? Zkuste nahlédnout do nové reality. Království živého Boha. Není to bajka. Je to cesta, pravda i život. Jeho král vám podává ruku probitou hřeby a prosí vás, abyste uvěřili.

Bajka nebo pohádka? Vaše volba.
zobrazit více zobrazit méně