Právě sledujete: Nebem překvapená | Nebem překvapená (18/24)
Z pořadu:
Nebem překvapená
Zaposlouchejte se s námi do dávného příběhu Marie Magdalské a Ježíše z Nazareta společně s Pěveckým sborem Ireny Szurmanové za doprovodu členů Janáčkovy filharmonie Ostrava a hostů.
Příběhem Vás provede herečka Eva Kodešová.
Hudební projekt Nebem překvapená natočila v červnu 2023 internetová televize HopeTV.
Byla jsem svědkem, jak ještě ten večer Ježíše pohřbili v zahradě poblíž místa popravy. Hrob ve skále zakryli těžkým balvanem. Přicházela sobota – den odpočinku. Nastalo podivné, zarmoucené ticho. Noc, den a noc, kdy se nedělo vůbec nic. Vlastně si už ani nepamatuji, kde jsem celou dobu byla.
V neděli brzy ráno, byla ještě tma, jsem to prázdno už nemohla
vydržet. Vzala jsem vonné masti a byliny a šla do zahrady k hrobu.
Chtěla jsem našeho Mistra ještě naposledy vidět a uctít jeho tělo
pomazáním, jak je zvykem. Když jsem ale přišla na místo, uviděla
jsem hrob otevřený. Napadlo mě, že mě někdo předběhl. Nahlédla
jsem dovnitř, ale nikdo tam nebyl. Když jsem se podívala pozorněji,
viděla jsem, že tam není ani Ježíšovo tělo. Hrob byl prázdný.
Klesla jsem na kámen opodál a dala se do pláče. Jako by nestačilo,
že mi smrt vzala jeho život. Teď někdo vzal i jeho tělo. Už mi po něm
nezbylo vůbec nic.
Najednou jsem za sebou zaslechla blížící se kroky. Ještě jsem se
ani nestačila otočit a nečekaný návštěvník promluvil: „Proč pláčeš
a koho zde hledáš?“ Ten vlídný hlas mi byl povědomý, ale nepoznala
jsem ho. Měla jsem za to, že to je zahradník, a odpověděla jsem:
„Pane, jestli jsi Ježíšovo tělo odnesl ty, tak mi řekni, kde je, a já tam půjdu.“
Ale on mne oslovil jménem: „Marie!“ A vtom jsem ho poznala. „Ježíši,
Mistře!“ V tu chvíli jako by se mnou radostí vykřikla a roztančila se
celá zahrada. Dívala jsem se na něj přes slzy a on se na mě usmíval.
Slyším, jak mi řekl: „Copak jste od mne neslyšeli, že zlo nebude mít
poslední slovo? Světlo je přece silnější než tma, život je mocnější než
smrt. A lásku? Tu nepřemůže ani hrob. Marie, jsem živý a mám tě
opravdu rád. A stejně tak všechny ostatní. Tak jim to běž říct!“
Zase mě tolik překvapil. Po kolikáté už? Slunce právě vycházelo
nad stromy, které stále tančily radostí, a já se v rytmu toho veselí
rozběhla ven ze zahrady…
zobrazit více
zobrazit méně