Z pořadu:
Boží království je blízko (Modlitební týden mládeže 2014)
Pátek - Boží království – Podobenství pro společenství
Marek 4,30-34
Žijeme v globálním světe. Díky internetu a mobilním zařízením se jakoukoli zprávu dozvíme během několika minut. Vznikají nová slova, která popisují věk 24-hodinové komunikace ve virtuálním prostoru. "Tvítujeme", "googlujeme", "skypujeme" a sledujeme "virály". V rychle žijícím světě, kde očekáváme naplnění svých potřeb během okamžiku, se může snadno stát, že ztratíme ze zřetele Boží plán pro celou planetu. Navzdory tomu, že jsme stále připojeni, se mnozí lidé cítí stále více sami. Dnes je normální, že se lidé sejdou na večeři nebo na setkání a místo společného rozhovoru komunikují se svými virtuálními přáteli na obrázovkách mobilních zařízení. Dny, kdy jste každého z ulice znali jménem, jsou v nenávratnu. Dnes máme přátele z druhé strany planety, které pravděpodobně nikdy neuvidíme tváří v tvář. Ztráta fyzického kontaktu zasáhla všechny vrstvy společnosti po celém světě. Zasáhla i naši církev.
Komunita je v naučném slovníku definována jako: "skupina lidí, kteří žijí ve stejné oblasti (jako je město, vesnice nebo čtvrť) nebo skupina lidí, kteří mají stejné zájmy, vyznání, rasu atd., nebo skupina národů." Křesťané virtuálního světa preferují sledování bohoslužby online. Lidé neradi zapouštějí kořeny ve sboru, protože jim vyhovuje flexibilita. Při sledování tohoto fenoménu mi došlo, že takový životní styl neodpovídá tomu, co Bible říká o společenství.
Biblický příběh, který připomíná, že je nutné, abychom přenastavili své chápání společenství, nalezneme v Markovi 4,30-32:
"Také řekl: „K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím je znázorníme? Je jako hořčičné zrno: Když je zaseto do země, je menší než všechna semena na zemi; ale když je zaseto, vzejde, přerůstá všechny byliny a vyhání tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jejich stínu.“"
Lidé, kteří Ježíše následovali, neměli jasnou představu, co je vlastně "Boží království", o kterém stále mluvil. Proto často Ježíš používal příběhy a podobenství, aby lidem vysvětlil povahu království. Jejich zmatek byl pochopitelný. Jako potomci Abrahamovy, Izákovy i Jákobovy trpěli okupací a doufali, že je Mesiáš osvobodí z moci Říma. Zástupy slyšely a reagovaly na kázání Jana Křtitele. Slyšely o zázracích, které doprovázely Ježíšův křest. Každý vyhnaný démon, každý uzdravený člověk i každý zázrak nasycení tisíců lidí vzbuzovali v lidu naděje, že právě Ježíš je zaslíbeným Mesíášem. Ježíš vyhlásil přítomnost Božího království a mnozí měli za to, že on je králem-vojevůdcem, který znovu ustanoví království Izraele. Očekávání byla vysoká. Co očekáváte od Ježíše vy? Jsou vaše přání založena na tom, co ve vašem životě vykonal nebo na tom, co chcete, aby vykonal?
Jaké je království Boží?
První Ježíšovo kázání, kterým zahájil své putování po prašných cestách mezi galilejskými městečky a byl pokřtěn v Jordánu, znělo takto: "Čiňte pokání, neboť se přiblížilo Boží království." (Matouš 4,17-18 a Marek 1,15). Ježíš vyhlásil existenci nového společenství, komunity a nového způsobu života. Ježíš byl základem společenství, jeho hlavou, vůdcem a králem.
Ježíšův pedagogický přístup nebyl nijak neobvyklý. Rabíni, náboženští učitelé i další současníci často používali příběhy a podobenství při vysvětlování teologických myšlenek. Podobenství byla Ježíšovým oblíbeným žánrem. Podobenství je příběh ze známého prostředí se známými postavami, který ilustruje duchovní princip. Ne každý podobenství rozuměl. Je pravdou, že Ježíš podobenství často vyprávěl velkým zástupům a mnozí odcházeli v nejistotě ohledně jejich významu. Svým učedníkům mnohá podobenství vysvětloval v soukromí. Pokud hledáme Boží království, je třeba, abychom se naším příběhem hlouběji zabývali. Ježíšovi posluchači nebyli podobenstvími zklamáni. Ježíš mluvil o věcech, které důvěrně znali z každodenního života v Galileji prvního století a přitom je učil o Bohu. Zavřete oči a představte si tváře mužů a žen dychtivě naslouchajících celé hodiny Ježíši na břehu Jordánu nebo Galilejského moře či na prašných úbočích kopců. Těšili jste se někdy do školy? Spěchali jste, abyste získali místo v první lavici, než přijde učitel? Mnozí z těch, kdo šli za Ježíšem, se právě takto cítili. Vzrušeně očekávali, co uslyší dnes a kam je Ježíš svými slovy zavede.
Náš přáběh je součástí delšího vyučování, které se odehrávalo na břehu Galilejského moře. Ježíš stál v trupu lodi, která se pohupovala na vlnách několik metrů od břehu. Nevím, kolik bylo posluchačů, ani kdy během dne se vše odehrálo. Víme, že mnozí si přišli Ježíše poslechnout a nebyli zklamáni. Některé příběhy z Marka 4 mají zemědělský charakter a častým tématem je růst. Tak je tomu v podobenstvích o rozsévači (Marek 4,1-20) a podobenství o semenu (Marek 1,26-29).
Příběh je průzračně jednoduchý, a proto se nám může stát, že mineme jeho důležitost. Ježíš přirovnává království Boží k hořčičnému semenu. Nakonec vyroste výše než ostatní byliny a stromy v zahradě. Matouš a Lukáš přímo pojmenovávají hořčici jako strom.
"Ještě jiné podobenství jim předložil: „Království nebeské je jako hořčičné zrno, které člověk zasel na svém poli; je sice menší než všecka semena, ale když vyroste, je větší než ostatní byliny a je z něho strom, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích.“" (Matouš 13,31-32)
"Řekl: „Čemu se podobá Boží království a k čemu je přirovnám? Je jako hořčičné zrno, které člověk zasel do své zahrady; vyrostlo, je z něho strom a ptáci se uhnízdili v jeho větvích.“" (Lukáš 13,18-19)
Hořčice nepatřila mezi největší stromy. Nade všemi obvykle čněly olivovníky. Boží království není determinováno velikostí semene. Mezi Ježíšovy poslouchači byli často lidé, kteří nepatřili mezi privilegované. Příběh o hořčičném semeni těmto lidem zněl jasně. Ježíše mnohem více zajímá, jak lidé končí, než kde začínají. Běžným druhem hořčice v Izraeli byla černá hořčice, která se pěstovala v zahradách i na polích. Rostlina mohla dosahovat až výšky tří metrů, ale její semeno bylo opravdu nejmenší z tehdy pěstovaných plodin.[1] Hořčičné semeno je metafora potenciálu. V semeni i v posluchačích je skrytá veliká síla k růstu. Bylo jen třeba potenciál uvolnit. Jak se mohou stát součástí království?
Radlice místo meče
"Je jako hořčičné zrno: Když je zaseto do země, je menší než všechna semena na zemi." Království Boží je podobné hořčičnému zrnu. Ježíš jde proti proudu. Zemědělskou analogií demonstruje, jaký je Boží plán s lidmi. Očekávání, že v Ježíši přichází král-vojevůdce nebude naplněno. Příběh o zrnu používá, aby své posluchače přesunul od válčení k farmaření, od války k bohoslužbě, od císaře k společenství, od zápasu se zákonem k milosti. Teolog R.P. Martin říká: "Vše ohledně Ježíše bylo v kontradikci s jejich chápáním vůdcovství. Ježíš orientoval mysl svých posluchačů k tomu, že jeho sláva je neoddělitelně spojena s cestou kříže. Mesiášství znamená odmítnutí, utrpení a pokoření."[2]Ježíš řekl: " Ježíš mu odpověděl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho již znáte, neboť jste ho viděli.“ (Jan 14,6-7). Zrno musí nejprve zemřít, aby mohl vypučet nový život, který v sobě skrývá. Podobně říká Ježíš v Janovi 12,24: " Amen, amen, pravím vám, jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek." Velikost zrna nedeterminuje velikost či funkčnost budoucí rostliny. Na druhou stranu, malá zrníčka rychleji zrají a snáz se rozsívají. Nejmenší zrno se změní v největší rostlinu. Její koruna dává stín a ochranu, pro každého, kdo se pod ní uchýlí. Bůh každého z nás učinil součástí svého království, podobně jako zrno. Ukryl v nás vše, co potřebujeme pro život i pro šíření evangelia. Jste ochotni zemřít? Zemřít svému já, svým touhám, svým plánům? Díky vaší smrti může být oslaven Bůh.
Jak jsem řekla již dříve, většina Ježíšových posluchačů byla velmi dobře obeznámena se zemědělstvím. Na rozdíl od nás, tehdy Ježíš nemusel vysvětlovat, co musí být splněno, aby semeno vzrostlo. Nepochybuji o tom, že mnozí by ihned na Googlu vyhledali všechny potřebné informace. Přesto bez zkušenosti s farmařením pravděpodobně nedoceníme hloubku některých momentů v Ježíšově analogii. Zrno musí nejprve naklíčit, aby mohlo vzrůst. K tomu musí být splněny tři základní podmínky:
1) embryo v semeni musí být živé
2) je třeba překonat všechny překážky, které by bránily klíčení
3) je nutné, aby životní prostředí, ve kterém se zrno nachází, splňovalo všechny podmínky.[3]
Jakmile jsou podmínky splněny, semeno vyklíčí a objeví se nová rostlinka zvaná sazenička. Sazenička postupně vyroste v dospělou rostlinu. Ježíš proces růstu přeskakuje. Lakonicky pouze poznamená ve verši 32: "... ale když je zaseto, vzejde, přerůstá všechny byliny a vyhání tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jejich stínu."
V knize Kristova podobenství se píše: "Když semeno klíčí, rozvíjí se v něm vlastně život, který do něho vložil Bůh. Růst rostliny nezávisí na lidské moci. Podobné zásady platí i pro království Ježíše Krista. Je to nové stvoření. Zásady jeho rozvoje jsou pravým opakem zásad, jimiž se řídí pozemská království." (str. 39)
Vraťme se ještě jednou k příběhu, který vyslechli Galilejci shromáždění na břehu jezera. Nepřeslechněme náznaky, které jsou v příběhu ukryty. Posluchači znali hodnotu hořčičného zrna. Věděli, že stojí za to hořčici pěstovat. Ježíš potvrzuje, že oni jsou povoláni Bohem. Jejich úkolem bylo předávat Boží lásku světu. Ježíš, Bůh s námi, je seznamoval s novým chápáním království. Ježíš zve i dnešní mladé lidi, aby se nebáli jít proti proudu. Nabízí jím náhradu za pseudovztahy, které navazují ve virtuálním prostoru. V jeho království je něco silnějšího, než nabídne zazvonění a zabzučení jejich mobilního zařízení. Ježíš vás zve, abyste se stali součástí společenství stvořeného podle Božího ideálu. Podobně jako Ježíšovy současníci, i my jsme zváni, abychom začali myslet jinak a rostli. Pokud si zahradník přeje, aby sazenička vyrostla do dospělosti, musí ji zalévat, hnojit, plít a prořezávat. Zrna plodí rostliny a ty plodí další zrna. Z jediného hořčičného semena bude mnoho hořčičných stromů. Jak prosté. Ovšem s Mesiášem není nic úplně prosté.
Království, ne nacionalizmus
Navzdory tomu, že podobenství byla založena na soudobých reáliích, odcházeli často posluchači zmatení a nejistí. Marek 4,33 říká: "V mnoha takových podobenstvích k nim mluvil, tak jak mohli rozumět. Bez podobenství k nim nemluvil, ale v soukromí svým učedníkům všecko vykládal." Tvrdíme, že království je otevřené každému a Ježíšova slova nám tedy musí znít neférově. Ovšem Ježíš sám neměl s tajemstvím žádný problém.
Zatím jsme se vyhýbali tomu, abychom definovali "království". Naučný slovník praví, že "Království je politicky organizované společenství s formou vlády v jejímž čele stojí král nebo královna." Připomínám, že Ježíšovy posluchači doufali, že království, o kterém mluví, svrhne z Izraele římské jho. Jejich nadějí bylo, že království Izraele bude obnoveno do své předchozí slávy, jakou zažívalo za krále Šalomouna. Slibovali si, že před nimi se otevírá čas bezpečí a pokoje a že svět začne uctívat Hospodina. Buďme otevření. Židé byli nacionalisté. Cítili silné pouto ke své zemi. Věřili, že Izrael je lepší národ, než všechny ostatní. Království má svého krále. Jemu poddaní slibují věrnost a on se zavazuje, že se o ně bude starat. Ježíš vede své následovníky, aby svou věrnost slíbili živému Bohu. To je nebezpečí, které číhá i na nás. Neslibujme věrnost svým představám na úkor Božího království. Růst Božího království je důležitější než malicherné spory o adventistická specifika.
Vláda krále se opírala o sílu vojáků a moudrost poradců, kteří mu pomáhali vládnout. Ježíš jde znovu proti proudu a učí o království, ve kterém král umírá za své poddané. Bojuje za nás. Jeho boj ovšem není za pozemské království, ale za nebeské. V Božím království všichni poddaní slibují věrnost králi z lásky a vděčnosti. Když každý z nás přijímá Ježíše a uznává jeho autoritu, naše víra roste a stáváme se místem, kde druzí nacházejí úkryt.
Důsledky pro dnešek
Přemýšlíte o Božím království? Byly splněny klíčové podmínky pro váš duchovní růst? Pokud chcete růst do království, je třeba, aby:
1) Ježíš byl ve vás živý a živil vaši víru
2) Nesmíte dovolit nikomu, aby zrnko víry ve vás zadusil a tím zabránil růstu
3) Vše, co brání Duchu svatému podporovat růst ve vás, bylo odstraněno.
Hořčičné zrno nevyroste a nebude velikým stromem, který dává stín, pokud nejsou splněny základní podmínky. Podobné je to i s duchovním růstem. Jsem vděčná, že Ježíš nám pomáhá vytvořit podmínky, které potřebujeme k růstu a zrání. Pokud v takových podmínkách nejste, proste Krista, aby vám ukázal, co je třeba vyhodit, odříznout a vyplít, aby ve vás království Boží mohlo růst. Samotné prostředí ale nestačí. I o rostlinu se stará zahradník, aby dobře rostla. Proto je nutné, abychom i my dovolili našemu zahradníkovi Ježíši Kristu, aby se o nás staral. On nás bude zalévat, hnojit, okopávat i prořezávat. Načasování není na nás. Podřizujete denně své plány Ježíši Kristu? Akceptujete, kdy věci, po kterých toužíte, dává druhým dříve? Dokážete být vděční?
Svět zoufale potřebuje živé autentické společenství. Jako následovníci Krista jsme povoláni, abychom světu řekli, že Bůh každého do své komunity zve. Jsme vyzváni, abychom byly hořčičným zrníčkem. Potom budou lidé z našich rodin, sborů i škol přicházet a nacházet u nás stín a odpočinutí.
zobrazit více
