Nebem překvapená | Předmluva

Právě sledujete: Nebem překvapená | Předmluva

Z pořadu: Nebem překvapená

Nebem překvapená | Předmluva
zobrazit více zobrazit méně

Nebem překvapená | hudební vyprávění Pěveckého sboru Ireny Szurmanové (celý koncert)

Nebem překvapená | hudební vyprávění Pěveckého sboru Ireny Szurmanové (celý koncert)

Jak jsme natáčeli Nebem překvapenou

Jak jsme natáčeli Nebem překvapenou

Další díly

Nebem překvapená | Mariin chvalozpěv (5/24)

Z pořadu: Nebem překvapená

Zaposlouchejte se s námi do dávného příběhu Marie Magdalské a Ježíše z Nazareta společně s Pěveckým sborem Ireny Szurmanové za doprovodu členů Janáčkovy filharmonie Ostrava a hostů.
Hudební projekt Nebem překvapená natočila v červnu 2023 internetová televize HopeTV.
Diriguje: Tomáš Stanček

Podle textu Bible – Lukáš 1,46–55
Hudba: traditional, arr. Irena Szurmanová
Text: Marek Miškej, Irena Szurmanová

Sólo: Magdaléna Rovenská, Marie Jirásková

Zpívám a chválím, Pána velebím,
v Něm srdce mé teď dlí.
To On sám mne svou rukou táhne výš
z prachu bídy, z hříchu ponížení.
On Bůh a Pán je, Spása má.
Zpívám a chválím, Pána velebím,
Pánu ať píseň zní.
Světů Vládce, Král hledí z výšin k nám,
dotýká se nás, bloudících tu v tmách.
On Bůh a Pán je, Spása má.
Zpívám a chválím, Pána velebím,
Pánu ať sláva zní!
To On sám lid svůj nese k výšinám,
jako Láska k nám věky stále kráčí.
Bůh a Pán můj, Spása má.
zobrazit více

Nebem překvapená | Druhá šance (4/24)

Z pořadu: Nebem překvapená

Zaposlouchejte se s námi do dávného příběhu Marie Magdalské a Ježíše z Nazareta společně s Pěveckým sborem Ireny Szurmanové za doprovodu členů Janáčkovy filharmonie Ostrava a hostů.

Příběhem Vás provede herečka Eva Kodešová.

Hudební projekt Nebem překvapená natočila v červnu 2023 internetová televize HopeTV.

Prožila jsem šťastné dětství. Rodiče dělali, co mohli, aby mě správně
vychovali podle tradic a obyčejů našeho národa. Cesta života
se ale někdy zaklikatí a vinou některých rozhodnutí se ocitneme
v místech, kde jsme nikdy být nechtěli.

Radost dětských let se záhy proměnila v bouřlivé dospívání. Laskavá
přívětivost a jistota domova se postupně vytrácely. Nechci to příliš
rozvádět. Stačí, když řeknu, že naplnění jsem hledala v mužském
objetí. Nouzi jsem o muže neměla – byla jsem mladá a krásná. Moje
náruč jich poznala víc než dost. Byli ke mně štědří. Nic mi nechybělo.
Vlastně až na jednu věc. Scházel mi pokoj srdce a klid duše. Když vše
ztichlo, ozýval se ve mně hlas: tichý a jemný, lehce přeslechnutelný,
avšak zároveň neuhasitelný a palčivě pravdivý. Říkal, že to, co žiji,
není skutečný život.

Jednoho dne nad ránem, zatímco vedle mě oddychoval jeden
prominentní zákazník, do mé ložnice vtrhlo několik mužů. Bylo
jasné, že si přišli jen pro mě. Toho, který se mnou strávil noc, si vůbec
nevšímali a on se nepozorovaně vytratil. Za vlasy mne vyvlekli ven.
Křičela jsem bolestí, ale slitování jsem se od nich nedočkala. Znala
jsem je. Byli to místní učitelé zákona, náboženská elita, duchovní
policie.

Dotáhli mě na nedaleké nádvoří chrámu a mrštili mnou o zem.
Zadýchaná a se slzami v očích jsem ležela na zemi a neodvažovala
se ani pohnout. Slyšela jsem hučení davu okolo a měla pocit, že mi
puknou spánky. Po chvíli jsem si všimla, že mezi mnou a rozlícenými
muži kdosi stojí. Byl tam podle všeho celou dobu, vlastně mě pohodili
přímo před něj.


„Mistře Ježíši,“ oslovili jej muži, kteří mě dovlekli, „tuto ženu jsme
přistihli v posteli s cizím mužem. Mojžíšův zákon ji odsuzuje k smrti
ukamenováním. Co tomu říkáš ty?“

Když jsem to uslyšela, srdce se mi téměř zastavilo. Jestli je to Ježíš
z Nazareta, o kterém jsem už několikrát slyšela, pak nemohu
uniknout trestu. Boží zákon daný našim otcům mluví jasně: moje
jednání si zaslouží smrt. O Ježíši se povídá, že je Bohem poslaný
prorok. Někteří dokonce tvrdí, že je to Mesiáš. Jestli je to pravda,
pak vidí až na samé dno mé duše. Nemá cenu nic zapírat. Od něj
se milosti nedočkám.

Nastalo ticho, protože každý chtěl slyšet, co řekne. Ježíš však mlčel,
neříkal nic. Místo toho se sklonil k zemi a začal psát prstem do písku.
Když na něj nepřestávali naléhat, postavil se a řekl: „Kdo z vás
je bez hříchu, ať po ní první hodí kamenem!“ Pak se opět sklonil
a pokračoval v psaní. Něco takového nikdo nečekal. Muži zmlkli
a po chvíli jsem slyšela, jak kameny z jejich rukou postupně padají
na zem. Pak jeden po druhém odešli.

Nakonec jsme tam zůstali sami. Odvážila jsem se zvednout hlavu
a teprve nyní jsem mu pohlédla do očí. Ten okamžik si budu
pamatovat do konce života. V jeho pohledu bylo něco, co jsem
u žádného člověka dosud neviděla. Ani chtíč, ani opovržení, ani
lhostejnost, ani zloba nebo odsouzení. Uviděla jsem skutečný soucit.
„Kam se poděli tvoji žalobci? Žádný z nich tě neodsoudil?“ zeptal
se. „Ne, Pane,“ hlesla jsem tiše. Ježíš se usmál a klidně řekl: „Já tě
také neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!“

Ta slova byla, jako by mne zkropil živou vodou. Poprvé jsem pocítila,
že mne někdo opravdu miluje. Víte, jak to myslím. Opravdu miluje,
bez podmínek, bez očekávání, prostě miluje.
zobrazit více

Odebírejte nová videa jako první